sobota 31. října 2015

Taiwan - 1. část


Přímé navázání na minulý příspěvek...

Nemířili jsme nijak naslepo. Už dávno před letem jsem si založil couchsurfing a Jirka našel Taiwance Chaoya, který nám nabídl ubytování pro první den a následně i ukázku různých Taiwanských zajímavostí. Měli jsme jet dvěma autobusy až do Chaoyova města Yilanu. Ten se nachází cca 35 km od Taipeie. A v tu chvíli jsme poprvé narazili na jazykovou bariéru. Už v letadle jsem občas měl letuškám problém rozumět a na letišti se tu ukázalo ještě více. Skoro nikdo nemluvil anglicky a nebo měl totálně jinou výslovnost. Navíc tu používají trošku jinou abecedu (to je překvapení, že :-D ) Takže jsme dostali jména stanic poslané přes Facebook v čínštině a obíhali jsme informace a vyptávali jsme se, jak se dostat na místo určení. První bus nebyl takový problém sehnat a odvezl nás z letiště až na hlavní autobusové nádraží. Zde jsme byli chvíli ztracení a chvíli mi dalo než jsem pochopil jejich systém. Byly zde asi 3 velké fronty, které když člověk vyčekal, tak se dostal do další fronty, která ho už nasměrovala k autobusu. U každé fronty stáli asi 3 Taiwanci s velkými čínskými znaky, které asi oznamovali směr autobusů a organizovali jednotlivé fronty. Bylo u nich i místo, kde byly na půjčení deštníky, protože je Taiwan v tuto dobu hodně deštivé místo a většinu naší cesty autobusem to také potvrzovalo. Naštěstí při našem čekání déšť ustal a za chvíli už jsme seděli v autobuse, který nás vezl směr Yilan. A v tu chvíli se poprvé projevila jedna velká výhoda Taiwanu. Oni mají skoro všude wifinu a byla prakticky v každém autobuse (pouze v autobuse z a na letiště nebyl).  Bylo zajímavé, že fungoval dokonce v tunelu, když vypadla televize. Vůbec nevim, jak to ti taiwanci dělaj :-D ale jsou borci. V každém případě jsme asi po hodině cesty dorazili na místo určení. Aspoň jsme si to mysleli, že je to místo určení, ale to jsme se dozvěděli až o pár minut následně. Vystoupili jsme na zastávce kolem 10 večer a užívali si místní příjemné teploty i přes večerní hodiny. A čekali jsme 5 minut…10 minut…15 minut…a v tuchvíli nám to začalo být podezřelé. Naštěstí jsme byli na frekventované autobusové zastávce a vždycky, když přijel internet, tak jsem na chvíli chytil internet a podařilo se mi asi při druhém autobusu poslat naší pozici Chaoyvi. Při příjezdu dalšího autobusu jsem si přečetl, že jsem totálně špatně, že jsem vystoupil na kuřecí polívce (nějaký čínský znak), ale ve skutečnosti jsem měl vystoupit na hovězí polívce (další super znak). V tu chvíli jsem nenáviděl kuřecí polívku a to zjištění bylo jak studená sprcha. Už jsem byl na cestě dost dlouho a moc jsem se těšil na spánek v posteli a teď tohle. Okamžitě jsme vyrazili zeptat se několika lidí na to, jak se dostat na místo určení.  Narazili jsme na staršího Taiwance, který uměl jen základní slova a ukázali jsme mu, že se chceme dostat na hovězí polívku. Když pochopil, co se nám stalo a kde doopravdy jsme, tak se začal smát a v tu chvíli mi bylo jasné, že jsou obě polívky od sebe až moc daleko. Měl jsem za sebou skoro 24 hodin cestování a pocit bezmoci a vyčerpání mě v tu chvíli úplně uzemnil a trošku jsem se s pánem panicky taky zasmál. Ale byl to spíše smích Jokera z Batmana :D (Why so serius?!?) šak jsme jen v cizí zemi v cizím městě a skoro nikdo nám kolem nerozuměl :-D ale nakonec jsem se připojil na další veřejnou wifinu a v tu chvíli mi přišla zpráva od hostitele, že pro nás přijede. UF!!! To byla tak nepopsatelná úleva! Asi se možná i vyspíme pod střechou! Za 15 minut jsme už seděli v Chaově autě a když jsme mu kladně odpověděli na otázku jestli máme hlad, tak jsme zamířili směr noční market! Už jsem o těch místech slyšel, ale zažít to na vlastní kůži byl úplně jiný zážitek. Kupa malých a často pojízdných stánečků, které nabízely různé taiwanské pochutiny. V mnohých z nich byly takové košičky a talířky, kde bylo syrové maso, houby, závitky všeho druhu a různé další neidentifikovatelné věci, které byly napíchány na špejlích. Každý si jich mohl několik vybrat a za chvíli si pro ně přijít až budou uvařené.  Mezi tím  jsme si koupili koktejly z různých druhů ovoce a zeleniny, které jsme ani neznali. Já jsem jim řekl, že mam rád mango, a tak mi pomohli vybrat takové zajímavé červené ovoce a výsledek byl překvapivě taky načervenalý J a byla to úplná mňamka. Následně jsme si vyzvedli už hotové jídlo a šli si sednou. Sedli jsme si k jednomu stánku, kde nám řekli, že si musíme dát jejich jídlo :-D Měl jsem pořádnej hlad, a tak jsem si dal nějakou tu její „čínu“ s rejží a rozhodně jsem nelitoval J hodně dobré jídlo.

 Zajímavé na tom bylo, že jsem to dostal na talíři, na kterém byl igelit :-D Trik studentů na kolejí evidentně pochází z Taiwanu (a nebo je to naopak kdoví). Následně jsme se už vydali směr rodinný dům Chaovy rodiny. Už byla tma a tak nešlo přehlédnout, že i malý krám na předměstí relativně malého města má několik svítících billboardů, které lákali všechny okolo k jeho navštívení. Už při projíždění Taipeí mi bylo jasné, že svítí bilboardy/značky/reklamy jsou esenciální součástí Taiwanu a každý sebemenší krám musí mít minimálně 2 velké svíticí cedule. Ale to mi jen velice projelo hlavou a už jsem se nechal puštěného jen autopilota, který mě dovedl do koupelny a následně postele, kterou jsem ten den sdílel s Jirkou :-D J v tu chvíli mi bylo všechno jedno a během chvíle jsem upadl do spánku.

 Spánek mě pustil až kolem poledne příštího dne, kdy nás Chayo a jeho máma pozvali na společný oběd. A to byl opravdový zážitek! Vůbec jsem nevěděl, co na mě čeká a tajně jsem doufal v rýži (jsem její velký milovník). A dočkal jsem se! I když to tak vůbec nevypadalo, protože jsme nejdříve dostali na stůl velký hořák na plyn, na který byla následně přinesen obrovský hrnec plný různých více či méně podezřele vypadajících věcí. Dále byly přineseny velice slabé plátky masa (myslím vepřového) a misky. Naštěstí se nad námi slitovali a dali nám i normální vidličku, protože je větší pravděpodobnost, že bych si těma jejich tyčkama spíše vydloubnul  oči než se najedl.  Za chvíli se objevil velký hrnec rýže.Rýže byla naprosto skvělá a celé to zlepšoval ještě fakt, který nám sdělila Chyaova babička a to, že je to domácí rýže z pole za barákem!!! Celé jídlo fungovalo tak, že si člověk něco vylovil z mísy a pokud chtěl, tak si přidal nějakou černou omáčku a rýži a jedl to vše do hromady. Pokud si chtěl udělat plátky masa, tak je musel ponořit do hrnce a čekat až se uvaří a změní barvu. Všechno dokupy to dávalo zajímavou chuť . Poté jsme poděkovali Chyaově rodině a hostitel nás vzal do jednoho z největších chrámů  na Taiwanu. Nejdříve nás vzdal na procházku kolem jezera, které se rozkládalo pod chrámem a následně jsme vyjeli autem nahoru. Zrovna se tam pořádala nějaká ceremonie. 

Nejsem si úplně jistý o jaké náboženství se jedná, ale určitě je polyteistické a na Taiwanu populární. Chrám byl impozantní a architektura byla přesně taková, jakou vídáme ve filmech. Ve vnitř byly velké pozlacené sochy místních bohů a všepřítomná vůně vonných svíček tomu dávala tu správnou atmosféru. Na místě jsem byl i svědkem docela vtipné situace, kdy bylo zapáleno více vonných svíče naráz a následně ne a ne je uhasit :-D 


Po návštěvě chrámu jsme vyrazili směr Taipei. Kus jsme jeli autem a pak zase autobusem. Naštěstí už jsme měli průvodce, a tak jsme nastoupili a vystoupili ve správný čas na správném místě. Následně jsme došli na hostel, ve kterém jsem měl další 2 noci přespávat. Pokud náhodou někdy zavítáte do Taipeie a budete se chtít levně ubytovat, tak všema deseti doporučuji NK hostel! I když je jedna velká společná místnost na spaní, tak každý má svoji útulnou kóji na spaní a celý hostel měl prvotřídní vybavení. Za cca 600kč na noc jsem dostal i ráno dostal snídani a spalo se mi zde parádně. Zde jsem pouze ale nechal věci a vyrazili jsme metrem směr Taipei 101.  

 Jedná se o jednu z největších budov světa, která má celkem 101 pater a dosahuje výšky 509 m. V dolních patrech budovy se nacházely obchody mnoha luxusních značek. Přišlo mi, že i kdybych chtěl pouze nakouknout dovnitř, tak bych si na to musel vzít hypotéku tak na 20 let a otročit zbytek života na rýžové plantáži, a tak jsem si udělal jen několik fotek obchodů z uctivé vzdálenosti. Následně jsme s Jirkou vyjeli nahoru na budovu. Bohužel byla vrchní patra zavřená kvůli povětrnostním podmínkám a tak jsme byli pouze v 90. patře. Výhled byl naprosto parádní a každé autíčko vypadalo jako mravenec. Následně jsme si prošli výstavu různých výrobků z korálů. Zajímavé na této časti bylo hlavně zařízení, které jsme viděli při odchodu. Jednalo se o obrovskou kouli, která byla zavěšená na provazech a pokud jsem pochopil její princip dobře, tak pomáhá vyvažovat celou budovu v době zemětřesení a silného větru. Díky tomu je paradoxně tato budova jedno z nejbezpečnějších míst na Taiwanu při zemětřesení. Když jsme sjeli znovu dolů výtahem (asi nejrychlejší výtah, kterým jsem jel, protože všech 90 pater zvládl během pár vteřin – až z toho zaléhaly uši), tak jsme se už zase vydali směr Hostel a po sprše jsem se vydal směr říše snů. Bohužel jsem v tu chvíli ještě stále cítil problémy s časovým posunem, a tak jsem usnul i přes únavu až dlouho po půlnoci.
O dalším výletu po Taipei a následné cestě na NZ budu psát zase příště :)

pondělí 26. října 2015

Začátek cesty!



Jak začla moje velká cesta? Jednoho krásného lednového večera v roce 1991 jsem se poprvé podíval…ne to bych to vyprávění vzal trošku moc ze široka :-D V každém případě (jak asi většina z Vás ví) jsem na Nový Zéland chtěl od mých cca 11 let, kdy jsem poprvé viděl a následně četl Pána prstenů a naprosto jsem se do filmů zamiloval. Když jsem viděl dokumenty o natáčení, tak mě celá země ještě více uchvátila. A po dlouhých plánech a přípravách jsem se konečně dostal na moji cestu! Ale zažil jsem už plno zážitků hnedle po cestě, protože jsem se rozhodl strávit 3 noci v Taiwanské Taipei.  Ale začněme pěkně od začátku. Moje cesta začla už 21/11, kdy jsem vyrazil z Hradce směr Lysá. Věci sebou jsem si připravoval a dával na hromádku poslední cca 3 dny před odjezdem a není nic lepšího, než asi 10 minut před odjezdem MHD, které mě mělo dovézt na vlakáč zjistit, že moje vyhlídlé příruční zavadlo není dostatečně velké na všechny moje věci(14 let je asi málo na to si připravit správné zavazadlo), které si chci vzít do letadla a na Taiwan. Protože prostě Kubíček si musel ještě chatovat a facebookovat do poslední chvíle a rozhodl se, že notebook si dá do batohu až poslední :-D a najednou se to tam nevešlo. Naštěstí jsem hnedle našel jinej (mnohem větší) batoh, kam jsem rychle přeházel vše potřebné a MHD mi neujelo. Poté jsem s kamarádem Danem vyjel směr Lysá, kde nás uvítal společný kamarád Růža. Večerní poslední české pívo a celé posezení uteklo jako voda a najednou bylo 22/11 02:30 ráno, kdy zvonil budík a za chvíli jsme razili směr letiště. Na letišti jsem se setkal s Jirkou, s kterým jsem se seznámil přes Facebookovou stránku o cestování na Nový Zéland, a protože „ve dvouch se to lépe táhne“ tak jsme se rozhodli pořídit společné letenky a vyrazit na cestu společně. První let s ČSA do Amstrdamu byl naprosto v pohodě a člověk než se rozhoupal, tak už přistával. ČSA evidentně prosperuje pod novým majitelem, protože jsme dostali na hodinovém letu jedno malé tiramisu z Kauflandu (takové to balené jako sušenka), a protože už oslík věděl, že Tiramisu má každý rád, tak mi to celou cestu pěkně osladilo. V Amstrdamu jsme měli asi 6 hodin přestávku, a tak jsme se rozhodli vyrazit na chvíli do města. Koupili jsme přes terminál (který mimochodem nebral vůbec drobné, ale jen bankovky a karty) lístek a vyrazili jsme. Hned z letiště vedlo několik tras a nebylo úplně jasné, která vede do centra. Nakonec jsme s pomocí lidí kolem vyrazili jedním vláčkem/metrem do centra. Asi po 15 minutách jsme vystoupili na zastávce, která měla být v centru, ale na nástupišti byl napsán úplně jiný název zastávky, než kterou jsme měli na lístku! Zavládla lehká panika, kdy jsme pobíhali po nástupišti a hledali nějaký nápis, který by nám řekl, jak moc dobře nebo špatně jsme vystoupili. V tu chvíli jsme vážně věřili, že jsme někde úplně jinde. Vyrazili jsme do podchodu a mířili jsme k informacím, kde nám pán na náš dotaz, jak se dostat do centra odpověděl pohledem – vy jste asi spadli z višně a následně nám anglicky už řekl, že se právě v centru nacházíme :-D Do dneška nechápu, kde nastal error, ale rozhodně jsme si oddechli a vyrazili do centra města. Bylo pod mrakem, ale naštěstí už nepršelo a tak jsme si užili trávou provoněných ulic města a úspěšně se několikrát ztratili :D Malé uličky města pro mě byly docela matoucí, ale město se mi docela líbilo. Bohužel nebylo více času a brzy jsme už zase seděli ve vlaku a následně v letadle, které mířilo nejdříve na mezipřistání v Bankoku a následně na Taiwan. Letěli jsme s China Airlines a čekalo mě přes 10 dlouhých hodin v letadle. Dost jsem se toho bál, ale nakonec byl let docela příjemnej. Na sedačce jsem měl připravenou deku a polštářek a hlavně před sebou interaktivní obrazovku. Bylo tam několik suprčupr her typu mačkej šipku doprava a když se objeví nějaká potvora, tak zmáčkeš červené tlačíto a zastřelíš ji :-D No ale hlavní výhoda obrazovky byly filmy! Cca 40 filmů a to včetně nejnovějších. A tak jsem dohnal resty jako je Antman a Jurský svět a kus letu prospal. Dostal jsem 2 jídla (výběr – maso/ryba) a část letu prospal. V Bankoku jsem se protáhnul na letišti a za chvíli už jsme pokračovali v cestě. Dokoukal jsem další filmy a trochu prospal a za chvíli jsme už vystupovali v Taipei. Časový posun 6 hodin a únava po letu byla značná, ale nadšení z nového prostředí oba nepříznivé faktory na dlouho utlumilo. Nový kontinent – Nová zem a nové zážitky čekají! To mi znělo hlavě. A mnoho mého vybavení se v batohu těšilo na návrat do své „rodné vlastní“ a na pozdravení svých bratrů, kteří jsou taktéž z „Made in Taiwai“ rodiny J Dali jsme si chvíi na letišti pauzu a následně vyrazili pro zavazadla. V tu chvíli nastal první problém – Jiří nedostal jedno ze svých dvou zavazadel, která odbavoval. V tu chvíli jsme nevěděli, jestli ho někdo ukradl/ztratilo se někde při letu anebo je prostě někde v rovníkové Africe. Při cestě na dovolenou to zamrzí, ale při výjezdu na dlouhou dobu přes půlku světa to vyloženě na**re. Když Jirka zařizoval potřebné věci, tak jsem hlídal batohy a v tu chvíli se ke mně přiblížil pes s 2 policistkami. Pejsek mi začal očuchávat batoh, a když pokračoval dalších 15 vteřin, tak jsem věděl, že jsem v maléru. Už už jsem se představoval v Taiwanském vězení a  a následně vysnil efektní popravu na náměstí Nebeského klidu, kterou v poslední chvíli zastaví Miloš přivážející krtečka ve vrtulníku a já si obléknu červené spodky, které mi zajistí imunitu. V tom se mě policistky pouze zeptali jestli nemám u sebe nějaké jídlo. Přiznal jsem 3 tousty a dále jsem upřesnil, že jde o šunkové a tuňákové a právě ty šunkové byly zakázané! A já při následné kontrole s hrůzou jistil, že jsem asi už všechny (až na půlku jednoho) tuňákové snědl a zbyly mi jen 2 celé šunkové :/ Policistka mi oznámila, že je musí zničit a s úsměvem mi je odebrala. Chvíli jsem přemýšlel o telefonátu na naši ambasádu, ale pejsek se na mě podíval pohledem naznačujícím pochopení pro moje utrpení, a tak jsem tento incident přešel pouze s úsměvem.  V mezičase byly vyřízeny s úředníky všechny formality ohledně ztraceného zavazadla s lámanou angličtinou nám bylo řečeno, že se nám zítra ozvou. Ostatní kufry jsme dali do úschovny a vyrazili jsme směr Taipei.

Příště se mi snad podaří sepsat pobyt na Taiwanu. Za chvíli razím na poslední výlet po Taipei a poletím už na NZ :))) Blog taky trochu upravím - tohle je jen taková rychle napsaná první zpráva.