čtvrtek 28. ledna 2016

Balíček poslední záchrany



 Tak protože Špaček už pomalu vyzobal všechny třešničky, tak se pomalu sadová nirvána blíží ke konci.  V posledních dnech jsme se spojili zase po dlouhé době s lidma z kempu a dozvěděl jsem se novinky, které mě rozhodně nepotěšily. Prý měly super sady/stromy a jejich maxima se pohybovala kolem 50!!! Kyblíků! My se patlali na 25 – max lehce přes 30 a oni zvládali asi 2-3 dny kolem 30-40 bez větších problémů. Prostě jsme vyzobali ty nejhorší stromy po většinu našeho pachtění na sadu, ale takovej je někdy život. Bohužel není moc kam se dovolat a podle farmáře je evidentně vše spravedlivé.
Poslouchám hudbu za $ a k tomu si jen tak sbírám, aby se neřeklo...


Ale to není to hlavní, čemu jsem se chtěl v tomhle příspěvku věnovat. Před pár dny jsem oslavil svoje čtvrtstoletí! Ano už je to krásných 25 let, co jsem se poprvé zamračil při zimní bouřce na svět v tehdejším Československu (Ano během svého krátkého života jsem byl občanem už dvou států!).  Ještě že jsem to oslavil ve Středozemi, protože hobiti jsou oficiálně plnoletí až ve 33 (Něco to má do sebe nemyslíte?), takže jsem vlastně ještě v pubertě, což vysvětluje mnohé :-) Před rokem jsem půl dne strávil ve škole na zkoušce a půl dne proseděl v práci v kanclu. Tenhle rok jsem měl to štěstí, že jsem sbíral asi 9 hodin třešně na Zélandu :-) Vše začlo jako běžný den, ale na konec sbírání jsem najednou z dálky uslyšel zpěv Happy birthday…a přišla ke mě celá moje „latino army“. Tak jsem začal přezdívat naší partě spolubydlících, protože se skládá z Argentinců, Chilanů a Španělů – mno a pak jsem tady já :-D takže celé dny slyším kolem sebe španělštinu, ale lidi jsou to naprosto super a i kvůli mně se snaží mluvit co nejvíce anglicky. Mno byl jsem v šoku, protože každý držel v ruce kyblík plnej třešní a dali mi je jako dárek :-) moc milé překvapení. Následovala mini párty – koupil jsem si za odměnu Plzničky (je to tu prakticky nejdražší pivo, ale tak 25 mi je jen jednou, ne? :-) ) a následně jsem večer dostal i dort/koláč se svíčkama :-):-)
Jeden Prsten vládne všem!

A jak vypadáte u zfoukávání svíček Vy? :-D :)

Jedna momentka do novin...

S mojí Latino army dobudeme celý třešňový svět!


Prostě parádní narozeniny. Adrian z Latino army mi ještě den před narozeninami nafotil krásně Prsten – rozhodně uvažuji, že si tuhle fotečku nechám zarámovat na zeď
 
Ovšem ten den to nebyl jediný neočekávaný dáreček, který mi přišel. Teď musím zmínit to, že jsem podědil bohužel problémy se žlučníkem, který mi byl už asi před 3 lety po několika žlučníkových záchvatech odebrán. Od té doby jsem měl naprosto minimální problémy s žlučníkem – pouze menší záchváty, ale nikdy nic tak silného jako před operací. Bohužel to platí až do Vánoc, kdy jsem si tu spojením – málo spánku, mastné jídlo (vyráběl jsem půl dne bramboráky na společnou večeři, které jsem samozřejmě průběžně testoval) a nějaký ten alkohol vyústily v docela silnou žlučníkovou příhodu – načež jsem spotřeboval všech cca 6 Febicholů (prášky právě na žlučník), které jsem si převzl na Zéland. Ano přiznávám podcenil jsem jak všechny rizikové faktory, tak nákup Febicholů před odjezdem, ale tak za poslední 3 roky jsem mohl jíst a kombinovat prakticky vždy a všechno a bez problémů, tak koho by to napadlo, že? :/ Mno a v lékárně na Zélandě, prostě léky na žlučník neznají! Přitom místní strava není o moc zdravější než Česká (samá slanina a Fish and chips), ale asi mají Maoři žlučník na pohodu, a tak je prostě nevedou. A tady se právě dostáváme k balíčku, protože jsem se o tom samozřejmě bavil s mojí maminkou, která nelenila a hnedle mi poslala balíček. Co v něm všechno bylo, můžete najít níže.
Taková KáPéZetka

Můj narozeninový oběd! Co víc si přát! :)

Ano vidíte dobře – 5 balíčků Febicholů po 50 kusech, žlučníkový čaj a další více-méně ozdravné produkty. Těch prášků jsem za poslední 3 roky od operace spotřeboval asi 10 a to i s těma, které jsem si zazobal na Vánoce. 5x50 = 250 průhledných pilulek. Podle mých skromných výpočtů (při stejné spotřebě) mám teď asi tak na 75 dalších let vystaráno. Nevím jestli mi tím nechtěla mamka říci, že mám zůstat v emigraci a nebo chtěla, abych následoval tradici, která frčela na základní škole, kdy každý kdo měl narozeniny, tak se podělil s celou třídou o oblíbené bonbónky :-) Chvíli jsem přemýšlel, že se vykašlu na třešňovou kariéru a stanu se dealerem, ale láska k třešním byla nkonec silnější :-) Takže teď tu dopisuju další blog a ke sváče zakusuje febáče a zapíjím to všechno žlučníkovým čajem – ani bych se nedivil, kdyby mi žlučník narostl nový : - D Ne hlavní poučení je, že péči a starosti maminky člověk neuteče ani na druhé straně světa – Díky mami! :-)

3 komentáře:

  1. hehe :) máš hodnou maminku. A jinak... latinos jsou prostě nejlepší!! :) :D

    OdpovědětVymazat
  2. Čau, hezkypěkně, to bolí jak sviň, ony se občas udělají kamínky i v žlučových cestách. Máš super mámu. Dieta na narozky je sice megavopruz, ale pomáhá. Opatruj se, myslím na tebe a díky za sdílení, to já si zase rádá přečtu jak se žije jinde.

    OdpovědětVymazat
  3. Zdárek Kubo :-D dobrý počtení.. Máma ti vzkazuje "Poděl třídu" :-D
    Nechce si založit účet na googlu, tak si ze mě udělala osobní sekretářku. :-D

    OdpovědětVymazat