Jeden Š(š)paček na odstřel

Dneska to vážně zkusím shrnout rychle (pokus o historicky nejkratší blogísek, tak uvidíme). S Janem jsem cestoval celkem 2 měsíce (ještě se k tomu období v nějakém článku vrátím), ale protože třešně u Malcolma nebyly taková hitparáda a všechny ta cestovatelská sranda něco překvapivě stojí. Takže už během cestování jsem hledal další práci a měl jsem štěstí – část mé „latino army“ odjela hned po třešních pracovat na vinici a díky nim jsem dostal kontakt na práci a následně i na ubytování. Jeden den jsem docestoval – nasedl do autobusu směr christchurch – pozítří jsem už makal :- ) Takže super žádný prostoj a potenciální ztráta peněz. Vinice se nacházejí cca 50 kilometrů severně od Christu. Ubytování jsem našel u starší Kiwačky Sue. Moc fajn paní, která pracuje na sebe jako zahradnice/zahradní architektka (aspoň tak jsem to pochopil) a zároveň studuje vysokou školu. Dvakrát jsem s ní byl i o víkendu pracovat, a tak jsem si trošku zazahradničil :-) a brzy jsem si oblíbil večery u jejího krbu, kdy jsme debatovali a popíjeli mátový čaj. Také mi pěkně zpříjemnily pobyt místní koťátka, která byla pouze nějaký měsíc stará. Zase po dvou měsících jsem mohl využívat pravidelně vymožeností civilizace – jupíííí.

Dneska jsem se rozhodl být květinou

Já zahradníkem! :-)

Sázel jsem jak o život

První den v práci mě čekalo úvodní povídání. Zrovna venku vydatně pršelo, a tak se vážně hodilo, že jsem byl pod střechou. Tyhle úvodní školení rozhodně nejsou nic záživného, ale trošku jsem začal dávat více pozor v momentu, kdy se Ben (náš šéf) zmínil o střílení špačků. Tento fakt podtrhl jeden ze zaměstnanců, který si právě přišel s brokovnicí pro další náboje. Další minuty se točily právě kolem tohoto tématu a dozvěděl jsem se, že špačci jsou právě nepřítel číslo jedna. Polil mě studený pot a snažil jsem se tvářit hodně nenápadně. Naštěstí si nikdo moje příjmení do angličtiny nepřeložil, a tak jsem podškrábl nakonec smlouvu a doufal, že moje tajemství zůstane utajeno až do konce. Také jsem každý večer začal zapalovat svíčku za všechny mrtvé bratry, kteří se do svého hnízdečka už nevrátí. 

S hudbou se dobře pracovalo :-)

No a 5 týdnů práce na vinici uteklo jako voda. Přes polovinu všech dnů jsme sklízeli révu (au záda) a další dny jsme otrhávali špatné víno z keřů, sundávali sítě a dělali další pomocné práce. Celkově tuhle zkušenost hodnotím pozitivně, i když to samozřejmě byla makačka. S ohledem na předchozí práce jsem tu měl naprosto nejlepší šéfy a skoro každý pátek nás pozvali po práci na jedno pivko z lednice. Také okolí vinice bylo krásné a byla radost pozorovat okolní hory při práci. To, že to nebyla taková otročina ukazuje i fakt, že v této práci jsem poprvé pracoval s místními Kiwáky na stejné pozici. Takže to byla dobrá pracovní tečka za Zélandem. Teď mám za sebou minivýlet do Quenstownu a Glenorchy ( o tom se určitě ještě zmíním) a zítra vyjíždím autobusem směr Picton a hurááá na severní ostrov. Čeká mě kupa dalšího cestování a jsem zvědavej, co na mě čeká. :- )