Přímé
navázání na minulý příspěvek...
Nemířili
jsme nijak naslepo. Už dávno před letem jsem si založil couchsurfing a Jirka
našel Taiwance Chaoya, který nám nabídl ubytování pro první den a následně i
ukázku různých Taiwanských zajímavostí. Měli jsme jet dvěma autobusy až do
Chaoyova města Yilanu. Ten se nachází cca 35 km od Taipeie. A v tu chvíli
jsme poprvé narazili na jazykovou bariéru. Už v letadle jsem občas měl
letuškám problém rozumět a na letišti se tu ukázalo ještě více. Skoro nikdo
nemluvil anglicky a nebo měl totálně jinou výslovnost. Navíc tu používají
trošku jinou abecedu (to je překvapení, že :-D ) Takže jsme dostali jména
stanic poslané přes Facebook v čínštině a obíhali jsme informace a
vyptávali jsme se, jak se dostat na místo určení. První bus nebyl takový
problém sehnat a odvezl nás z letiště až na hlavní autobusové nádraží. Zde
jsme byli chvíli ztracení a chvíli mi dalo než jsem pochopil jejich systém.
Byly zde asi 3 velké fronty, které když člověk vyčekal, tak se dostal do další
fronty, která ho už nasměrovala k autobusu. U každé fronty stáli asi 3
Taiwanci s velkými čínskými znaky, které asi oznamovali směr autobusů a
organizovali jednotlivé fronty. Bylo u nich i místo, kde byly na půjčení
deštníky, protože je Taiwan v tuto dobu hodně deštivé místo a většinu naší
cesty autobusem to také potvrzovalo. Naštěstí při našem čekání déšť ustal a za
chvíli už jsme seděli v autobuse, který nás vezl směr Yilan. A v tu
chvíli se poprvé projevila jedna velká výhoda Taiwanu. Oni mají skoro všude
wifinu a byla prakticky v každém autobuse (pouze v autobuse z a
na letiště nebyl). Bylo zajímavé, že
fungoval dokonce v tunelu, když vypadla televize. Vůbec nevim, jak to ti
taiwanci dělaj :-D ale jsou borci. V každém případě jsme asi po hodině
cesty dorazili na místo určení. Aspoň jsme si to mysleli, že je to místo
určení, ale to jsme se dozvěděli až o pár minut následně. Vystoupili jsme na
zastávce kolem 10 večer a užívali si místní příjemné teploty i přes večerní
hodiny. A čekali jsme 5 minut…10 minut…15 minut…a v tuchvíli nám to začalo
být podezřelé. Naštěstí jsme byli na frekventované autobusové zastávce a
vždycky, když přijel internet, tak jsem na chvíli chytil internet a podařilo se
mi asi při druhém autobusu poslat naší pozici Chaoyvi. Při příjezdu dalšího
autobusu jsem si přečetl, že jsem totálně špatně, že jsem vystoupil na kuřecí
polívce (nějaký čínský znak), ale ve skutečnosti jsem měl vystoupit na hovězí
polívce (další super znak). V tu chvíli jsem nenáviděl kuřecí polívku a to
zjištění bylo jak studená sprcha. Už jsem byl na cestě dost dlouho a moc jsem
se těšil na spánek v posteli a teď tohle. Okamžitě jsme vyrazili zeptat se
několika lidí na to, jak se dostat na místo určení. Narazili jsme na staršího Taiwance, který
uměl jen základní slova a ukázali jsme mu, že se chceme dostat na hovězí
polívku. Když pochopil, co se nám stalo a kde doopravdy jsme, tak se začal smát
a v tu chvíli mi bylo jasné, že jsou obě polívky od sebe až moc daleko.
Měl jsem za sebou skoro 24 hodin cestování a pocit bezmoci a vyčerpání mě
v tu chvíli úplně uzemnil a trošku jsem se s pánem panicky taky
zasmál. Ale byl to spíše smích Jokera z Batmana :D (Why so serius?!?) šak
jsme jen v cizí zemi v cizím městě a skoro nikdo nám kolem nerozuměl
:-D ale nakonec jsem se připojil na další veřejnou wifinu a v tu chvíli mi
přišla zpráva od hostitele, že pro nás přijede. UF!!! To byla tak nepopsatelná
úleva! Asi se možná i vyspíme pod střechou! Za 15 minut jsme už seděli
v Chaově autě a když jsme mu kladně odpověděli na otázku jestli máme hlad,
tak jsme zamířili směr noční market! Už jsem o těch místech slyšel, ale zažít
to na vlastní kůži byl úplně jiný zážitek. Kupa malých a často pojízdných
stánečků, které nabízely různé taiwanské pochutiny. V mnohých z nich
byly takové košičky a talířky, kde bylo syrové maso, houby, závitky všeho druhu
a různé další neidentifikovatelné věci, které byly napíchány na špejlích. Každý
si jich mohl několik vybrat a za chvíli si pro ně přijít až budou uvařené. Mezi tím
jsme si koupili koktejly z různých druhů ovoce a zeleniny, které
jsme ani neznali. Já jsem jim řekl, že mam rád mango, a tak mi pomohli vybrat
takové zajímavé červené ovoce a výsledek byl překvapivě taky načervenalý J a byla to úplná mňamka. Následně
jsme si vyzvedli už hotové jídlo a šli si sednou. Sedli jsme si k jednomu
stánku, kde nám řekli, že si musíme dát jejich jídlo :-D Měl jsem pořádnej
hlad, a tak jsem si dal nějakou tu její „čínu“ s rejží a rozhodně jsem
nelitoval J hodně dobré jídlo.
Zajímavé
na tom bylo, že jsem to dostal na talíři, na kterém byl igelit :-D Trik
studentů na kolejí evidentně pochází z Taiwanu (a nebo je to naopak
kdoví). Následně jsme se už vydali směr rodinný dům Chaovy rodiny. Už byla tma
a tak nešlo přehlédnout, že i malý krám na předměstí relativně malého města má
několik svítících billboardů, které lákali všechny okolo k jeho
navštívení. Už při projíždění Taipeí mi bylo jasné, že svítí
bilboardy/značky/reklamy jsou esenciální součástí Taiwanu a každý sebemenší
krám musí mít minimálně 2 velké svíticí cedule. Ale to mi jen velice projelo
hlavou a už jsem se nechal puštěného jen autopilota, který mě dovedl do
koupelny a následně postele, kterou jsem ten den sdílel s Jirkou :-D J v tu chvíli mi bylo všechno
jedno a během chvíle jsem upadl do spánku.
Spánek
mě pustil až kolem poledne příštího dne, kdy nás Chayo a jeho máma pozvali na
společný oběd. A to byl opravdový zážitek! Vůbec jsem nevěděl, co na mě čeká a
tajně jsem doufal v rýži (jsem její velký milovník). A dočkal jsem se! I
když to tak vůbec nevypadalo, protože jsme nejdříve dostali na stůl velký hořák
na plyn, na který byla následně přinesen obrovský hrnec plný různých více či
méně podezřele vypadajících věcí. Dále byly přineseny velice slabé plátky masa
(myslím vepřového) a misky. Naštěstí se nad námi slitovali a dali nám i
normální vidličku, protože je větší pravděpodobnost, že bych si těma jejich
tyčkama spíše vydloubnul oči než se
najedl. Za chvíli se objevil velký hrnec
rýže.Rýže byla naprosto skvělá a celé to zlepšoval ještě fakt, který nám
sdělila Chyaova babička a to, že je to domácí rýže z pole za barákem!!!
Celé jídlo fungovalo tak, že si člověk něco vylovil z mísy a pokud chtěl,
tak si přidal nějakou černou omáčku a rýži a jedl to vše do hromady. Pokud si chtěl
udělat plátky masa, tak je musel ponořit do hrnce a čekat až se uvaří a změní
barvu. Všechno dokupy to dávalo zajímavou chuť . Poté jsme poděkovali Chyaově
rodině a hostitel nás vzal do jednoho z největších chrámů na Taiwanu. Nejdříve nás vzdal na procházku
kolem jezera, které se rozkládalo pod chrámem a následně jsme vyjeli autem
nahoru. Zrovna se tam pořádala nějaká ceremonie.
Nejsem si
úplně jistý o jaké náboženství se jedná, ale určitě je polyteistické a na
Taiwanu populární. Chrám byl impozantní a architektura byla přesně taková,
jakou vídáme ve filmech. Ve vnitř byly velké pozlacené sochy místních bohů a
všepřítomná vůně vonných svíček tomu dávala tu správnou atmosféru. Na místě
jsem byl i svědkem docela vtipné situace, kdy bylo zapáleno více vonných svíče
naráz a následně ne a ne je uhasit :-D
Po návštěvě chrámu jsme vyrazili směr Taipei. Kus
jsme jeli autem a pak zase autobusem. Naštěstí už jsme měli průvodce, a tak
jsme nastoupili a vystoupili ve správný čas na správném místě. Následně jsme
došli na hostel, ve kterém jsem měl další 2 noci přespávat. Pokud náhodou
někdy zavítáte do Taipeie a budete se chtít levně ubytovat, tak všema deseti
doporučuji NK hostel! I když je jedna velká společná místnost na spaní, tak
každý má svoji útulnou kóji na spaní a celý hostel měl prvotřídní vybavení.
Za cca 600kč na noc jsem dostal i ráno dostal snídani a spalo se mi zde
parádně. Zde jsem pouze ale nechal věci a vyrazili jsme metrem směr Taipei
101.
|
Jedná
se o jednu z největších budov světa, která má celkem 101 pater a dosahuje výšky
509 m. V dolních patrech budovy se nacházely obchody mnoha luxusních
značek. Přišlo mi, že i kdybych chtěl pouze nakouknout dovnitř, tak bych si na
to musel vzít hypotéku tak na 20 let a otročit zbytek života na rýžové
plantáži, a tak jsem si udělal jen několik fotek obchodů z uctivé
vzdálenosti. Následně jsme s Jirkou vyjeli nahoru na budovu. Bohužel byla
vrchní patra zavřená kvůli povětrnostním podmínkám a tak jsme byli pouze
v 90. patře. Výhled byl naprosto parádní a každé autíčko vypadalo jako mravenec.
Následně jsme si prošli výstavu různých výrobků z korálů. Zajímavé na této
časti bylo hlavně zařízení, které jsme viděli při odchodu. Jednalo se o
obrovskou kouli, která byla zavěšená na provazech a pokud jsem pochopil její
princip dobře, tak pomáhá vyvažovat celou budovu v době zemětřesení a
silného větru. Díky tomu je paradoxně tato budova jedno z nejbezpečnějších
míst na Taiwanu při zemětřesení. Když jsme sjeli znovu dolů výtahem (asi
nejrychlejší výtah, kterým jsem jel, protože všech 90 pater zvládl během pár
vteřin – až z toho zaléhaly uši), tak jsme se už zase vydali směr Hostel a
po sprše jsem se vydal směr říše snů. Bohužel jsem v tu chvíli ještě stále
cítil problémy s časovým posunem, a tak jsem usnul i přes únavu až dlouho
po půlnoci.
O dalším
výletu po Taipei a následné cestě na NZ budu psát zase příště :)
Žádné komentáře:
Okomentovat