Bydlení na Zélandu

Tak jsem tady! Dorazil jsem ke Craigovi domů. Ten nás dovedl do baráčku a následně vyrazil směr práce a nechal nás tu samotné s tím, že se máme chovat jako doma J No není to krása? Couchsurfing je hodně specifická služba, kdy lidé nechávají u sebe přespat ostatní z celého světa naprosto zdarma. Většinou se přinese alespoň nějaké dárek jako poděkování a nebo uvaří hostiteli. My jsme přivezli české pivo (Bohužel v plastu, ale jak to jinak vevést na takovou vzdálenost, že?) a do dneška chodím do práce s flaškou od Kozla, ale už je bohužel nějakou chvíli pouze plná vody :/ :D Couchsurfing vyžaduje určitou dávku důvěry z abou stran. Obě strany musí věřit trošku té druhé, protože se lidé znají pouze z internetu. Samozřejmě je to trošku jednodušší protože všichni musejí o sobě vyplnit nějaké základní informace a hlavně každý uživatel couchsurfingu může následně napsat pozitivní a nebo negativní referenci na své hosty a hostitele.  U Craiga se nebylo čeho bát, protože měl velké množství pozitivních hodnocení, ale já například ještě neměl ani jednu a stejně mě Craig s Peterem přivítali ve vlastním domě a následně mě tam nechali s Jirkou samotné! J Tohle místo se mi stalo na další 3 týdny domovem. Původně jsme oba s Jirkou zažádali o couchsurfing na dvě noci s tím, že si následně zařídíme nějaké „normální“ ubytování. Po večerech se nás hostitelé vyptávali na naše plány a když zjistili, že ještě nevíme a nemáme zařízené všechny věci, tak nám nabídli dlouhodobější ubytování, které jsme s radostí přijali. Vypili jsme dohromady česká piva a několik večerů dobře prokecali z hostitelů se vyklubali pohodoví maníci, kteří se znají už přes 25 let z dob, kdy spolu sloužili v profesionální armádě Nového Zélandu. Nyní se podle všeho stali profesionální hostitelé.

Peter nám uvařil večeři - byla to mňamka

 Mají odpověď na každou otázku, která napadne nově příchozího člověka do města a v jejich domě je možná najít mnoho map, jízdních řádů, vizitek na agentury a mnoho dalších užitečných věcí usnadňujících život. Původně jsem zde měl zůstat dvě noci, ale když Peter viděl, že trošku bojujeme s hledáním ubytování a zařizování dalších věcí, tak nám nabídl dlouhodobější pobyt a oba jsme s Jirkou této nabídky moc rádi využili. Jednou ze skvělých věcí na našem pobytu u Petera, bylo to že jsme poznali mnoho dalších cestovatelů (couchsuferů), kteří u Petera pobyli pár nocí. Nějakou dobu jsem dokonce měl samostatný pokoj. Většinu nocí jsme spali v obýváku, kde s námi podřimoval ještě další člen domácnosti – Horse J V slovníku byste našli, že je to anglické označení pro koně, ale naštěstí jsme nespali ve stáji, ale v obýváku :-D Horse bylo jméno psa a docela trefné, protože skoro nabýval „koňských“ rozměrů. Ale jednalo se o naprosto pohodového „hafánka“, která celou noc v klidu prospal a nedělal žádné problémy J

V průběhu našeho ubytování u Petera se vyrojila jedna možnost stěhování úplnou náhodou. Jak už jsem asi zmínil, tak před odjezdem na NZ jsem napsal velkému množství lidí na couchsurfingu a mezi nima byl i Richard. Ten mi ovšem odepsal až v době, kdy jsem byl už na Taiwanu a už jsem měl zajištěno první ubytování u Petera a tak jsem to nějak více nejdříve neřešil. On ovšem komunikoval i s Jirkou(který mu samozřejmě taky napsal před odletem) a z následné konverzace vyšlo, že nenabízí pouze couchsurfing, ale i dlouhodobé ubytování za běžný nájem a má i nějaké kontakty na práci. A tak jsme se s Jirkou rozhodli vzít příležitost za pačesy a dát si sťuka s Richardem. Ten den jsme pouze dorazili z práce a rovnou vyrazili plni očekávání na setkání. Bylo už pozdě večer, ale bylo docela teplé počasí, a tak jsem vyrazil pouze v kraťasech a tričku. Už když jsme čekali na příjezd jeho auta, tak se trošku více oteplilo. Na NZ nejsou teplejší večery výjimkou, ale většinou jsou až v pozdějších měsících, ale říkal jsem si, že možná přišlo předčasně léto J Po chvíli přijelo Richardovo auto a mi si přisedli. V tu chvíli mi to všechno docvaklo, protože nám na uvítanou řekl něco jako: „Božíčku to jsou všechny věcičky, které máte?.“ Uviděl jsem rozesmátou tvář, na které seděly červeno-růžové brejle a naprosto se mi vyjasnilo :-D Auto řídil němec kolem 25 let a vedle něho seděl Richard, který si myslel, že se asi rovnou nastěhujeme do baráku k lidem, které jsme nikdy neviděli a na místo, které vůbec neznáme. Následná návštěva v supermarketu potvrdila mé domněnky, že němec je ve skutečnosti novým přítelem čtyřicátníka Richarda, protože jejich letmé doteky u kasy nešly přehlédnout přes celou nákupní halu :-D Nic proti naším čtyřprocentním spoluobčanům nemám, ale Richard byl zrovna ten typ takové hodně „nepříjemného“ člověka. Od první vteřiny našeho setkání jsem z něho měl špatný pocit. Následně jsme navštívili jeho barák, který byl v naprosto otřesném stavu a bydlelo v něm asi dalších 10 lidí a za společný pokoj chtěl od každého kolem 140 dolarů – no naprostá hrůza! Neuklizeno, zakouřeno, zatuchlo! Nic, kde by člověk chtěl strávit minutu. Poté začal básnit o nějakých neexistujících  pracovních příležitostech, které zahlídnul na webech, ale nemá žádné kontakty nebo jasnější představu o práci. Prostě naprosto otřesná a zbytečná návštěva. Naštěstí nás po chvíli odvezl domů, kde jsem pln vděčnosti objal naše hostitele a poděkoval, protože s představou, že bych začal svůj pobyt u Richarda mi přešel najednou obývák u Petera jako pětihvězdičkový hotel. Ale nic netrvá věčně. I když Peter nám následně nabídnul ubytování za peníze, které jsme přijali, tak nakonec nastala chvíle, kdy jsem si uvědomil, že musím jít dál a přestěhovat se do normálního bydlení s postelí a ideálně svojí místností. Na Důvod stěhování se můžete podívat níže. 

Chodící zhouba - Největší ze sluhů Saurona

Nenechte se zmást jeho roztomilým vzezřením – jedná se o nejproradnějšího služebníka, který používá svoji roztomilost jako svojí zbraň. Peter koupil dceři toto monstrum právě, když jsem se dostával do pracovního procesu a samozřejmě s námi „spalo“ v obýváku. Ty uvozovky jsou tam naprosto záměrně, protože právě v dobu, kdy jsem chtěl po 10 hodinách v práci spát a být ready na další šichtu, tak hafánek měl jiné plány a mezi ně patřily různé disciplíny jako kňučení, skákání po mé ležící maličkosti, vylučování různých více-či-méně tekutých jedů po celé místnosti a další tríčky, kterými ho Sauron vybavil pro boj se silami dobra(mnou). A není nad to vstávat po takové noci v 5 hodin na další desetihodinovou šichtu. Hned po první noci jsem si začal hledat nové útočiště a to hledání nebylo tak jednoduché. Lidé neodepisovali a když už odepisovali, tak s nima byla velice těžká domluva. Jeden volný den jsem věnoval návštěvě bytů a domů a v tom jsem narazil na skvělé ubytování ve velkém domě, kde bydlel jeden můj kamarád z práce. On se stěhoval a tak zde bylo místo. V baráku bydlelo mnoho mladých lidí a vlastnil ho japončík, s kterým jsem se domluvil, že mu zítra dám vědět, ale předběžně bych to vzal a poprosil ho o rezervaci. Řekl, že není problém a tak jsem se pomalu těšil na nové bydlení v blízkosti centra. O rezervaci jsem si řekl proto, že jsem měl naplánované ubytování ještě někde v lepší lokalitě a dokonce za lepší peníze. Z prohlídky bohužel nakonec sešlo, ale to mě díky rezervaci moc netrápilo. Sauronův hafánek se v noci činil jako vždy a já v práci upínal všechny svoje myšlenky k novému klidnému bydlení. Po práci jsem volal japončíkovi, že se teda přijedu ještě ten den přestěhovat, ale to bych nebyl já, aby to bylo moc jednoduché. V odpověď jsem totiž dostal velice lámanou angličtinou vyrozumění o tom, že má rezervace záhadně zmizela a ubytování se ruší. Do teď moc nechápu důvody, ale v tu chvíli byl můj entusiasmus na záporném bodě. Další noc s psíčkem přede mnou!!! Další den jsem přes svůj další kontakt řešil možnost úplného odjezdu z města na sady, když jsem náhodou obdržel kontakt na kluka z Čech, který pronajímá pokoj v baráku. Když jsem se podíval do mapy, tak jsem zjistil, že se barák nachází asi 800 metrů od mého současného bydliště. Okamžitě jsem se odpoledne vydal na prohlídku a poznal jsem 3 pohodové kluky z Čech, kteří barák obývají. Představa toho mě naprosto nadchla a tak jsem okamžitě přijal nabídku a druhé den jsem se po práci odstěhoval. Stěhoval jsem se až druhý den, protože zrovna jsem mohl přespat v samostatném pokoji u Petera, a tak jsem nemusel spěchat. A od té doby bydlím už 2. Týden tady. Bohužel jsem stále daleko od centra, ale bydlení je tu naprosto parádní a užívám si svého vlastního pokoje, z kterého zrovna píšu tento blog (a psal jsem i minulý). Zatím tu mám v plánu ještě cca 2-3 týdny zůstat, ale tady na Zélandu člověk nikdy neví J Příště se rozepíšu o papírování kolem příjezdu a hledání práce J A ano – už mi jdou vkládat obrázky jupííí.