Koloběh byrokracie

Takže už jsem přes 30 dní na Zélandu a už mam vydělané první dolary na účtě, ale cesta se k ním dostat nebyla zdaleka tak jednoduchá a tím teď nemyslím si je odpracovat. Člověk by řekl, že když si zažádám o víza která se jmenují WORKING holiday, tak páni úředníci budou očekávat, že si sem nejedu jen válet šunky (to bych mohl na turistická víza taky a nestálo by to tolik úsilí to získat), ale že se jedu překvapivě taky pracovat! A k legální práci na NZ potřebuji  bankovní účet a následně IRD číslo. To mě zařadí do místního daňového systému a každý zaměstnavatel takové číslo vyžaduje. Už při příletu jsme věděli následující – musíme nejdříve získat bankovní účet, který potřebujeme právě k žádosti o IRD. A co je potřeba k bankovnímu účtu? Mít nějakou adresu na Zélandu. Ještě před dvěma měsíci stačil vlastnoručně napsaný dopis, kde je napsáno, že ta a ta osoba (já) bydlí na této adrese. Ale to bych asi nemohl být já, aby to všechno bylo tak jednoduché…

Bankovní účet

Samozřejmě jsem před příletem četl různé rady a diskuse na téma „zařizování BÚ na Zélandu“. Jirka navíc poukázal na možnost založení účtu už z domova a následném aktivování na místě, čímž bychom podle všeho měli obejít povinnost doložení místní adresy, protože bychom měli účet na naší adresu z domu. Stačilo poslat pár dokumentů ověřených od notáře, vyplněný formulář a následně jen dojít na pobočku s naším pasem a bylo by to. Na letišti jsem si při pořízení simky pro jistotu nechali vystavit fakturu a na ní nechali napsat adresu našeho hostitele a celé to od nich orazítkovat. Když jsme přišli na pobočku Kiwi bank, která má společné prostory s poštou, tak jsme ovšem uslyšeli zápornou odpověď. Před necelým měsícem celý proces zpřísnili a ani faktura a ani to, že jsme doložili adresu z domu nestačí. Musíme doložit NZ adresu a to prý nejlépe přijatým dopisem. Naprostá nelogičnost právě začínala nabírat na obrátkách. Je přece jasné, že když přijedu z cizí země na working holiday visa, tak nejspíše nemám trvalou adresu na NZ (Kdo by to byl čekal?!?) a nejspíše tu ani neplátím složenky, protože tu právě nemám ten účet a nemám zde příjmy. Druhý den jsem se vrátil s dopisem od Petera, kde deklaroval, že bydlíme na jeho adrese. Bohužel nám stejná paní řekla, že jí to nestačí. Snažil jsem se jí to vysvětlit a ukazoval jsem i fakturu z Vodafonu. Trošku jsem zahrál na city a nevím jestli zrovna potřebovala splnit limity a nebo ji moje angličtina a úsměv přesvědčily, ale nakonec nám účet otevřela! Jupí!!! Po 2 dnech máme konečně účet! Teď už jít jen o přepážku vedle do pošty, kde zažádáme na IRD a máme po starostech….

IRD

Jo jo chyba lávky! Na internetu sice mají stále napsáno, že se o IRD dá zažádat na každé pobočce pošty, ale skutečnost už je poslední měsíc jiná. Žádost můžeme podat jen na speciálním úřadě, který je několik kilometrů od nás. Ten den jsme dospávali ještě časový posun a tak už jsme neměli šanci vyrazit na úřad. Druhý den jsem se asi po hodině cesty dokodrcali na slavný IRD úřad s tím, že vystojíme frontu a tím bude celá akce u konce. Fronta nebyla dlouhá a tak jsme po chvíli předložili vyplněný formulář a přidali jsme i další formality. V tom nás ale pán za přepážkou upozornil, že nám chybí dokument, který byl dosvědčoval, že máme aktivní účet! Jenže paní v bance i přesto, že znala naše plány, tak nám zapomněla takový dokument vydat. A to už jsme měli za sebou bloudění po městě a další srandy. Byl to náš 3. Den na Zélandu a všechny ty 3 dny propršelo a foukal vítr a my běhali po městě (ani jeden z nás neměl auto) a tam jsme se dozvěděli, že pobočka banky je někde na Ferry roud a je pár kilometrů daleko. Byli jsme už pár dní na Zélandu a věděli jsme, že každý den nás stojí dolary a bez IRD čísla se nikam nehneme, a tak jsme přes značnou únavu vyrazili a tak jsme do navigace zadali „Ferry roud“ a vyrazili. Po několika kilometrech jsme dorazili na ZAČÁTEK roud, kterou jsem překřtil následně ve své hlavě v HELL road, protože tady mají ten systém ulic trošku jiný a asi mě mohlo napadnout, že road bude „trošičku“ delší než běžná street. A taky byla! Samotná Ferry je dlouhá několik kilometrů a my nevěděli v které části se nachází naše vysněná Kiwi banka a tak jsme vyšli. A šli a šli jsme. Já sice na Zéland přijel hlavně kvůli výletům, ale nepředstavoval jsem si, že nachodím první desítky kilometrů po betonovém městě. Po cca hodině cesty jsme dorazili ke Kiwi bance –  dokument byl nadosah ruky.  Slečně za přepážkou jsem vysvětlil náš problém. Zaběhla se optat za kolegyní a spolu nám s úsměvem vysvětlili, že oni jsou pouze malá pobočka Kiwibanky a že pokud chceme takový dokument, tak musíme na větší pobočku, která se taky nachází na Hell (Ferry) roud. No šak to je super ne? Asi jen 2-3 kilometry po stejné ulici – to se aspoň neztratíme! Jeeej! Vyšli jsme z pobočky a sedli jsme si na blízkou zastávku a dumali, co budeme dělat dál. Oba jsme byli unavení a hlavně jsme věděli, že se blíží zavírací doba a odpoledne se pomalu přešoupává k večeru. A co teď?!? Na(ne)štěstí mě napadlo něco, co mě mohlo dopadnout už asi o 6 hodin dříve a mohlo nám to ušetřit spoustu starostí (ale asi lepší pozdě než nikdy). A rozhodl jsem se zatelefonovat do banky slečně, s kterou jsme řešili založení účtu z ČR. Asi jsem nebyl zdaleka jediný, kdo jí žádal o tento dokument, a tak mi řekla, že mě i Jirkou pošle na mail dokument potvrzující založení. Parádička! Protože už nebyl čas si ho nikde vytisknout a už vůbec ne ho donést na úřad, tak jsme se druhé den vydali znovu do města a konečně zažádali se všemi potřebnými dokumenty, které jsme si vytiskli v místní knihovně. A za 14 dní jsem se na stejném místě stavil pro IRD. Těch 14 dní jsme samozřejmě nelenili a ještě ten den jsme začali hledat práci, ale o tom až příště

Jsem si vědomej toho, že tento příspěvek asi nebyl úplně nejzábavnější, ale k tomuhle velkému dobrodružství samozřejmě patří i spousta starostí a ne úplně příjemného zařizování a papírování – stejně jako všude a to ať je to Zéland a nebo naše vlast – tak příště o hledání práce a pracovních zážitcích J